Helena Třeštíková byla jmenována francouzským důstojníkem Řádu umění a literatury

Helena Třeštíková, česká dokumentaristka, patří mezi nejvýznamnější tvůrce dokumentárního filmu nejen v České republice, ale i ve světě. Její tvorba je známá svou autentičností, hloubkou a schopností zachytit lidské příběhy v jejich přirozené podobě. 

Za své dílo byla jmenována francouzskou ministryní kultury a komunikace, paní Rimou Abdul-Malak, důstojníkem Řádu umění a literatury. Slavnostní ceremoniál předání francouzského vyznamenání se bude konat ve středu 6. března na Velvyslanectví Francie v Praze. Řád umění a literatury předá režisérce Heleně Třeštíkové nový francouzský velvyslanec pan Stéphane Crouzat.

„Francouzskou kulturu miluji od mládí, vždy jsem se toužila podívat do Paříže. Podařilo se mi to rok po maturitě v mých dvaceti letech, v létě roku 1969. Paříž byla pro mě zjevením: galerie, muzea, svobodné město plné inspirace. Tehdy jsem si dala závazek, že musím dokázat stát se režisérkou. Za několik měsíců se zavřely hranice Československa, do Paříže jsem se tak znovu podívala až za několik desítek let, když se tam promítaly některé mé filmy,“ říká Helena Třeštíková.

Narodila se 22. února 1949 v Praze. Vystudovala FAMU, kde v roce 1974 absolvovala obor dokumentární režie. Jedním z charakteristických prvků jejího stylu je dlouhodobé sledování jednotlivých osob a jejich příběhů. Její projekty často trvají několik let a někdy i desetiletí, což jí umožňuje zachytit proměny a vývoj lidských životů. Mezi její nejznámější díla patří cyklus dokumentů nazvaný „Manželské etudy„, kde sledovala osudy několika párů po dobu více než 20 let.

Třeštíková je mistrem v tom, jak se stát neviditelným pozorovatelem, který dokáže zachytit dojemné, intimní momenty lidského života. Dokumenty Heleny Třeštíkové jsou svým způsobem zrcadlem lidské duše, které odrážejí radost i bolest, naději i zoufalství.

Helena Třeštíková je nejen významnou osobností českého filmu, ale i inspirací pro další generace dokumentaristů po celém světě. Její práce dokazuje, že skutečné příběhy lidských osudů jsou nekonečným zdrojem poznání, empatie a porozumění.