Hudba, Móda, Lifestyle & Urban kultura

Rozhovory

„80% českých zákazníků dojde s něčím, co prostě dělat nechci,“ rozhovor s tatérem a umělcem Amenic.

Srpen 27, 2019

„80% českých zákazníků dojde s něčím, co prostě dělat nechci,“ rozhovor s tatérem a umělcem Amenic.

Claire Clement, Hanuš a teď Amenic Tattoo, svým jménem Michal Hladík. V pořadí třetí rozhovor s tvůrcem, který se věnuje nejen tetování. Mohlo by se zdát, že se odpovědi budou opakovat, ale není tomu tak. Každý z autorů má svůj vlastní jedinečný přístup a díky tomu se dostáváme hlouběji a hlouběji do tohoto tématu.

Mohl bys nám prosím přiblížit sám sebe i svou tvorbu?

Po střední škole, která mě absolutně nebavila, jsem se zkoušel dostat na vysokou školu. To skončilo neúspěchem. Trpěl jsem klasickým syndromem puberty a bylo mi všechno jedno. Tehdy jsem začal dělat zámečníka ve fabrice. Po čase jsem zjistil, že tu práci nesnáším a to mě nakoplo k tomu, abych se pokusil dostat znovu na vysokou, kterou jsem opravdu studovat chtěl. Po pěti letech tvrdé práce a ještě tvrdšího studentského života se ze mě stal magistr umění v oboru 3D designu. Chvíli jsem pracoval v oboru, ale po čase jsem zjistil, že to taky není přesně to co hledám. Pamatuji si, že v té době byl ve světe obrovský boom gore designu, ilustrací a merchu pro kapely. Obdivoval jsem umělce jako Godmachine, Dan Mumford, Christopher Lovell, Joshua Belanger a Rob Borbas. Samozřejmě jsem to po čase začal zkoušet taky. A najednou mi to přirostlo k srdci a baví mě to dodnes. Momentálně už dělám jenom pro vybrané festivaly a brandy, v podstatě mam volnou ruku a můžu si kreslit co chci. Další přirozený vývoj bylo tedy tetování.

Jaké byly tvé začátky s tetováním? Věnoval si se předtím výrazně kresbě, nebo tě až zájem o tetování donutil kreslit?

Jednoho krásného rána jsem vstal a řekl si, že se prostě naučím tetovat. Lákalo mě to už dlouho. Tehdy jsem zašel do dvou tetovacích salonů a zkusil se drze zeptat, jestli nechtějí někoho k sobě. Chvíli jsem tedy dělal takové ty nepříliš populární věci jako nápisy atd. Po určité době jsem se rozhodl, že pokud chci dělat věci, které mě baví, tak se musím osamostatnit a začít pod svým jménem. Tak jsem si založil svůj salon.

Když jsem byl malý tak jsem si představoval, že budu asi profesionální voják nebo tak něco. Určitě ne, že budu „umělec“. Ale je pravda, že už od mala jsem rád čmáral všude možně, hlavně po stěnách doma a následně jsem dostal nařezáno. Ale můj otec mě ke kreslení vždycky vedl, ne že by to byl umělec, jen ho to bavilo. Neustále jsem kreslil tanky, lebky a rakety. Takové ty klasické klukovské věci. A v podstatě mi to vydrželo až do teď.

S jakým předstihem se k tobě musí zákazníci objednat? Máš dlouho dopředu obsazeno?

V první řade netetuji vše, spoustu lidí musím odmítnout. Obsazeno mám maximálně 3 měsíce dopředu. Nemám rád objednávky na rok dopředu, potom v tom mám chaos, projekty na které se těším tetuji až za dlouhou dobu, a nejsem časově flexibilní vůči rodině. Něco se stane a posouvat rok objednávek prostě nejde.

Styl tvých prací je velmi jednotný a charakterictický. Jaká byla cesta k hledání toho, co ti sedí?

V podstatě to vychází z ilustrací které jsem dělal právě pro kapely a fesťáky. Ale určite bych neřekl, že bych něco našel, hledám pořád. Myslím, že není dobré se spokojit s tím, v čem jste si jistí, ale čas od času je důležité vypadnout ze své bezpečné zóny. Není vyloučeno že příští rok budu tetovat barevné věci. (Smích)

Přichází lidé také s požadavky na vytetování něčeho úplně jiného?

Ano, samozřejmě. 80% českých zákazníků dojde s něčím, co prostě dělat nechci. Spoustu z nich lze dotlačit na správnou cestu a nakonec jsou spokojeni. Zbytek se vší úctou pošlu k někomu jinému. V ČR je spousta dobrých tatérů s rozličnými styly. Tím pádem nevidím důvod dělat věci ke kterým prostě nemám vztah. Zvláště když vím o někom, kdo se přímo specializuje na daný styl. To raději lidem rád poradím.

Je náročné se v česku prosadit? Jezdí k tobě také cizinci?

Upřímně mi nepřijde že bych se prosadil v Česku. Mám více zahraničních klientů než Českých. To co dělám není v ČR úplně mainstream. Ve světě je blackwork vnímán pozitivněji.

Mohl bys nám prosím popsat, jak probíhá proces od bookingu po samotné tetování?

Zhruba týden před termínem tetovaní se spojím s klientem a ještě jednou s ním proberu samotné téma, detaily, místo atd. Čím lepší info, tím lepší práce. Nechám si vyfotit podle předlohy místo, kde má být tetovaní umístěno. A začnu skicovat. Jakmile je hotová skica, pošlu klientovi náhled. Skica se může ještě upravit, nebo se schválí a následuje tetovaní. Většinou dělám jen vetší věci, takže celodenní sezení trvající zhruba kolem 7 hodin. Co se týče volných návrhů tak čas od času něco přidám na Instagram, takže i tahle možnost funguje.

Tetuješ také sám sebe, nebo dáváš přednost tomu, zajít k někomu jinému?

Tetoval jsem se na zkoušku jen jednou a určitě naposled. Raději se nechávám tetovat jinde.

Jaké jsou tvé plány do budoucna?

To kdybych věděl, mě tyto věci napadají instinktivně a nebo vyplynou sami. Takže kdo ví.

https://www.facebook.com/michal.hladik.art/

Děkujeme za rozhovor. Koho se máme zeptat příště?

 


Written by:



Leave a comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *