Pět švestek: Jan Svěrák posílá na moře pětici seniorů v dojemné i rozverné komedii

Režisér Jan Svěrák se po několika letech vrací do kin s novým filmem Pět švestek, který sleduje pětici seniorů rozhodnutých vyrazit na moře za posledním velkým dobrodružstvím. Do české distribuce vstoupil na konci května 2026 a už od premiéry vzbuzuje pozornost nejen díky silnému hereckému obsazení, ale i tématům, která se v českém filmu objevují jen zřídka. Svěrák tentokrát vypráví o stáří s humorem, nadhledem a zároveň s vědomím, že životní bilancování může být stejně dobrodružné jako mládí.

Hlavní hrdinkou je Věra v podání Lenky Termerové, která se po nepříjemné diagnóze rozhodne znovu svolat starou partu přátel. Společně s postavami Oldřicha Kaisera, Petra Kostky, Dany Syslové a Jana Vlasáka se vydává na katamarán, aby si připomněli chvíle, kdy se cítili nejvíc naživu. Jejich cesta však není jen o moři a slunci — musí se vyrovnat s vlastními limity, s obavami svých dětí i s tím, že čas běží neúprosně dál. Svěrák jejich putování staví na kontrastu mezi touhou po svobodě a realitou stáří, ale nikdy nesklouzává k lacinému sentimentu.

Natáčení probíhalo v létě 2025 převážně v Řecku, kde malý štáb strávil tři týdny přímo na lodi. Atmosféra komorního natáčení se do filmu výrazně propsala — kamera Františka Svěráka zachycuje herce v přirozených situacích a moře se stává téměř dalším členem posádky. Režisér se netají tím, že mu styl práce připomínal jeho starší film Jízda, jen tentokrát s hrdiny, kteří mají o několik dekád více zkušeností i jizev.

Zajímavým prvkem filmu je motiv psychedelik, který se ve vyprávění objevuje překvapivě přirozeně. Svěrák téma konzultoval s psychiatrem Jiřím Horáčkem a využívá ho jako metaforu pro hledání radosti a odvahy i v pozdním věku. Nejde o provokaci, ale o jemné připomenutí, že touha po intenzivních prožitcích nezmizí s přibývajícími roky.

Pět švestek se po premiéře setkalo s pozitivními reakcemi diváků, kteří oceňují především herecké výkony a kombinaci humoru a melancholie. Kritici se shodují, že film nabízí neokoukaný pohled na téma stárnutí a mezilidských vztahů, a přestože tempo vyprávění není vždy svižné, jeho lidskost a atmosféra zůstávají silné ještě dlouho po odchodu z kina.