Pražská Výdejna We pod UV kouzlem Kateřiny Hybáškové. Aneb výstava, co tě vyslýchá
Výdejna We na Malé Straně se 9. ledna 2026 zase jednou proměnila v místo, kde realita dostala lehký side‑step a začala se pohupovat do vlastního rytmu. A kdo za to mohl? Kateřina Hybášková alias Bykat, která tenhle prostor umí přetvořit tak, že máš pocit, že jsi doma… jen v trochu lepší dimenzi.
Tentokrát to nebyla obyčejná vernisáž. Tady se totiž nedělo to klasické „umělec mluví, lidi kývají“. Ne. Tady se ptala díla. A ptala se hodně. A ptala se tebe. A ty sis najednou uvědomil, že jsi na výstavě, kde máš víc otázek než odpovědí a že je to vlastně strašně příjemné.
Bykat představila UV instalaci „Zeptej se“, složenou z osmi svítících otázek a jednoho velkého otazníku. Rozmístila je po prostoru tak spontánně, že to působilo, jako by si samy našly místo, kde chtějí viset. K tomu přidala průřez svou tvorbou z různých období – obrazy, které se s těmi otázkami začaly bavit, jako by spolu jamovaly.
A když se jí někdo zeptal, proč zrovna otázky, odpověděla: „Protože někdy nejde o odpovědi, ale o to se zeptat…“ A přesně tak to působilo. Jako rapový battle mezi tebou a vlastní hlavou. Jen bez poražených.
Výstava byla součástí dvoudenní oslavy narozenin Alberta Hofmanna, švýcarského chemika, který 11. ledna 1906 přišel na svět a o pár desítek let později přišel i na něco jiného – LSD. Byl to člověk, který studoval rostliny, houby a jejich aktivní látky, až se mu v laboratoři Sandoz podařilo syntetizovat LSD‑25. A pak přišla ta legendární náhoda, kdy si při práci olízl prsty a svět se mu začal kroutit jako vinyl pod jehlou DJ pultu.
O pár dní později si dal první vědomou dávku a domů jel na kole – moment, který se zapsal do dějin jako Bicycle Day. Ať už se na psychedelika díváš jakkoli, Hofmann byl člověk, který otevřel dveře k novému způsobu přemýšlení o vědomí, realitě a lidské zkušenosti. A přesně tohle téma Bykat ve své instalaci chytla a roztočila po svém.
Výdejna We se díky Bykat stala místem, kde světlo a tma hrají ping‑pong, otázky visí ve vzduchu jako beaty a obrazy ti připomínají, že tvoje hlava je někdy ten nejlepší klub. Každý krok byl jako další verš, každý pohled jako nový track.
A když jsi odcházel, možná jsi neměl odpovědi. Ale měl jsi chuť se vrátit. A to je přesně to, co dobré umění dělá.
